Deníček

Skleróza? Zdraví v háji!?

2. listopadu 2016 v 11:30 | Katie
Ahoj!
Taky máte ten problém si zapamatovat, co po vás maminka chtěla? Umýt nádobí, utřít prach… nezapomněli jste na něco? A co takhle škola, domácí úkol, naučit se na test a pak: My píšeme?! On byl domácí úkol?!…
Samozřejmě, že takový věci si pamatuje opravdu málokdo, ale horší je, když ani nevíte, co jste měli včera na oběd nebo jestli jste vůbec obědvali. Mám dojem, že jsem sklerotička!
Dělá mi problém si zapamatovat spoustu věcí. Hlavně, když po mě chce někdo zopakovat rozhovor s někým, s kým jsem se bavila před hodinou. Horší je, když něco plácnete a během minuty nevíte, co jste vlastně řekli.
Třeba to je normální, třeba jsem fakt mentálně chorá. K tomu mám velmi nízký tlak a trpím nespavostí. Můj neoficiální přítel mi říká, že jsem přespaná, ale jak mám být vyrovnaně vyspaná a nepřespaná, aniž by se mi chtělo furt spát? :d
Každopádně nejsem úplně zdravá, ale pozitivní na tom je, že jsem dost přibrala, takže už nejsem "málem" anorektička! Což je pro mě dost pozitivní, konečně i to nejmenší oblečení mi je malý, ichihi. (Jakože mi předtím bylo akorát.)
A co vy, jak je na tom vaše zdraví?

Všechno ŠPATNĚ.

3. června 2016 v 10:50 | Katie
Zdravím,
taky máte dojem, že je v poslední době všechno špatně, vše se kazí, nic nevychází a máte dny pod psa? Já teda ten dojem mám, něco je ve vzduchu a já v tom lítám až po uši.
Jsem nemocná a myslím si, že to není jen dráždivý kašel, kvůli kterému nemohu usnout, ale že to v mojí hlavě není zrovna v pořádku. Od začátku května jsem se začala chovat divně, hodně divně. Začala jsem si dovolovat něco, co se nesmí a i když vím, že to je špatné a že to špatně skončí, stejně to udělám. Je to jen touha ochutnat zakázané ovoce nebo jsem prostě holka, co má sklony k tomu být totálně dementní? Nejhorší na tom je, když vám zakázané ovoce chutná a vy ho zkoušíte dokola. Tím jsou větší problémy a horší následky, něco takového je u mě. Zachutnalo mi a hlavně mi uškodilo.
Připadám si, jako kdybych ztrácela všechny kamarády, jako kdyby mě od nich něco odtrhávalo. S rodičma už nemám tak nádherný vztah jako předtím a bojím se, že už pro ně nebudu ta malá hodná princezna. Škola a vzdělávání se mi zdá jako noční můra, vězení ve kterém jsem dennodenně a mám jen dvoudenní přestávku.
Víte, tohle jsou docela osobní věci, co bych si měla nechávat hlavně pro sebe, ale svěřit se někomu je pro mě úlevou a svěřit se více lidem je ještě větší úleva, protože se třeba mezi vámi najde někdo, kdo to má nebo měl podobně a jak to řeší či řešil.
Co si myslíte vy? Máte taky v poslední době pocit, že nic nevychází?

Angína vs. Káťa

5. dubna 2016 v 10:50 | Katie
Áhoj,
začínám se zase na nějakou chvíli věnovat blogu, protože prostě můžu! ^>^ Minulý týden jsem přijela od přítele s nehoráznou bolestí v krku domů a poprosila svojí drahou maminku, aby mě nechala do týdne doma. Samozřejmě mi po pár dní došlo, že mě chytla angína!

Sebevražda v podpatcích

22. ledna 2016 v 15:04 | Katie
Zdravím,
tak si povíme krátky příběh... 5. února 2015 pořádá naše škola ples aneb polonéza 9. tříd a já se tam chci jít podívat s přáteli, samozřejmě tam nepůjdu v teplákách a s mikinou ze sekáče (ale špatný nápad to není). Tudíž jsem si vypůjčila od své spolusedící šaty, nádherné a krátké v červené barvě s černým páskem. Ty šaty se mi prý náramně hodí k vlasům, protože jsem rudovláska. A teď to hlavní: BOTY! Nepůjdu v šatech a teniskách (taky není špantý nápad, ale nemám žádné, které by se k těm šatům hodily), a tak jsem si od spolusedící půjčila i boty... s podpatkem. Abych pravdu řekla, je to asi 2-3 roky, co jsem naposledy na sobě měla šaty v společnosti a je to poprvé, co mám takový boty. Ahahaha, nejlepší/nejhorší na tom je, že v tom neumím vůbec chodit a vydržela jsem v tom sotva 5 minut, ale když jsem seděla, měla jsem je na sobě asi 3 hodiny.. Natož, že moje noha je číslo 39 a ty boty jsou 37, tak mi jsou celkem velký, což se divím. Takže naskládano kapesníku v přední a zadní části bot. Věřím tomu, že další den po plese nebudu schopná vstát na nohy a budu je mít oteklý, prsty zkřivený a plno puchýřů, ale jak se říká.. PRO KRÁSU SE TRPÍ VOLE! Navíc se chci předvést před ostatními, že dokážu být i opravdová slečna a ne nějaký rozmazlenej skrček v teniskách.

Řeklo se včera?

8. ledna 2016 v 13:00 | Katie
Čau!
Čus?
Ahoj..
Prostě.... Zdravím!
Jo, řeklo se, že jsem vám měla včera oznámit, jak to dopadlo. Nom, píšu to teď. Takže! Drahá doktorka mi ABSOLUTNĚ nic neřekla, co by se mnou mohlo být, ale! dostala jsem jakýsi prášky a mastičku.
Každopádně moje alergická reakce ustala a už mě nic nesvědí a pokud ano, tak to mě šimraj pouze chlupy na zadku. Akorát mě teď bolí v krku, ale není se čemu divit, když po dvorku chodím ve spodním prádle a tričku. Jinak, mám se celkem fajn, jsem doma, nemusím do školy... Ha! Akorát se opět nudím, tak si vylehávám v posteli s notebookem na klíně a hraju jako největší závislák hru NosTale. Už bych vám sakra mohla napsat o téhle hře článek, ať víte co to je! I když někteří to snad znají a hrají to taky nebo někteři to znají a myslí si, že je to totální kravina a někteří to prostě neznají, tak vám to předvedu, haha.. ha.

ALERGIE?!

6. ledna 2016 v 11:11 | Katie
Zdravím,
dnes mi není zrovna nejlépe a co víc... svědí mě celý člověk. Po těle mám flekatá červená místa a malé hrbolky aneb pupínky, zkrátka jsem celá osypaná.
Takhle to mám hlavně na nohách a zádech. Včera v úterý jsem to měla hlavně na krku a hrudi a ve škole jsem se mohla škrábat až do krve. Řekla jsem to učitelce, která mi dala prášek Jovesto a 3 další na doma. Dnes jsme s máti šli k doktorce, ale paní měla dnes jen léčebnou kosmetiku, ale napsala si nás na zítra v 10 hodin. Neskutečně to svědí, ale musím to vydržet. Super je, že budu až do pátku doma, hehe! Snad vám napíšu nějaký nový články.. zatím se mějte:) Zítra vám dám vědět, jak to dopadlo... snad to nebude nic vážného..

Bolest hlavy

4. ledna 2016 v 6:51 | Katie
Zdravím,
tak nám tedy začala škola, některým práce a někteří se ještě stále válí doma (Grr!). Tímto pro mě zvyk jít spát v 3 nebo v 5 hodin ráno a vstávat skoro na rozmezí oběda a večeře - SKONČILO. Asi takhle budu dnes vypadat ve škole C:
Má to ale i svoje následky, nehorázně mě bolí hlava a myslím, že mi každou chvíli vybouchne. Dalším problémem se stává to, že už nemáme prášky proti bolesti hlavy, tudíž mě dnes zachrání jen káva a nějaká ta koupě energy drinku. Budu si muset zvyknout na vstávání v 7 hodin ráno, což mě fakt zabíjí, ale škola je bohužel povinná.
Ale naštěstí jsou ve škole lidi, kteří mě mají rádi a není s nimi to mučící místo až tak mučící. Navíc, už mě to doma ani nebavilo, chybí mi komunikace a zábava s přáteli. I když moje třída je jedna velká banda dementů a nesnesitelných hovad inteligentně zábavných kluků a atraktivních holek (i ta ironie bolí), mám je ráda a skutečně s nimi ta zábava i je. :) Stejně nás učitelé pomlouvají na poradě, já to vím! Páč to říkají všichni, že jsme nejhorší třída z osmiček... no, ale my narozdíl od Béčka (jsme Áčko) nezhodili půlku tabule.
Tak jo, skoro je 7 hodin, měla bych se už oblíkat, namalovat, vypít kávu a utíkat na autobus. Dnes pro změnu jedu s tatínkem, protože musí vyřídit cosi s autem, takže mám komu v autobuse spinkat na rameni, hehe. To je asi zatím všechno, odpoledne vám tady hodím pár nových článků, těšte se! :P
Zatím ČUS!^^
 
 

Reklama